Krajina národního parku České Švýcarsko dokáže zejména v letních měsících být velmi náchylná k požárům. Pískovcová oblast je z hlediska vodních zdrojů přirozeně chudá, srážkové vody rychle zasakují a období hlubokého sucha mohou trvat dlouhé týdny či dokonce měsíce. Každá manipulace s ohněm, počínaje kouřením a konče jeho záměrným rozděláním, může být také velmi ohrožující. A to nejen pro přírodní prostředí, ale také pro místní obyvatele i návštěvníky.
Jak často a proč v národním parku hoří?
Od vzniku národního parku České Švýcarsko v roce 2000 jsme zaznamenali jen několik málo roků, kdy nezahořelo ani jedenkrát. Obvykle se jednalo o roky bohaté na srážky, provázené třeba i povodňovými stavy.
Pokud jde o příčiny, nejčastěji požáry vznikají v důsledku nedbalého zacházení s ohněm. Z přirozené příčiny, a tou je v národním parku v zásadě jen blesk, zahoří ve velmi malém počtu případů.
Velký požár z července 2022
Datum vzniku: v noci ze 23. na 24. 7. 2022
Datum a čas ohlášení: 24. 7. 2022 cca v 7 hodin ráno
Místo vzniku: Malinový důl u Hřenska
Datum uhašení: 12. 8. 2022
Dohled nad požářištěm: do 31. 8. 2022 ve velkém rozsahu, do 15. 9. 2022 v menším rozsahu
Zasažená plocha NP: cca 1060 hektarů
Požárem zasažené turistické trasy a cíle, hledání cesty k jejich zpřístupnění
Skalnaté území národního parku České Švýcarsko návštěvníkům zpřístupňuje více než stovka kilometrů značených turistických tras. Pohyb po těchto trasách v přirozeném prostředí s sebou nese vždy i určitou míru rizika. Míra těchto rizik se v čase může měnit, od nepatrných po extrémní a naopak. V období po velkém požáru jsou rizika na dvou zasažených místech, na Gabrielině stezce a v Edmundově soutěsce, extrémní. Současně v těchto místech nelze bezpečnost jednoduše zajistit, například rozsáhlým těžebním zásahem. Nejen, že by takový zásah ještě více poškodil přírodu národního parku, ale ani by nevedl k odstranění podstatných rizik.
Situace je velmi detailně vysvětlena v následujícím videu:
Na základě níže zveřejněných odborných podkladů Správa NP České Švýcarsko ke konci února 2024 vyhodnotila, že nejrychlejší cestou k návratu návštěvníků na Gabrielinu stezku a do Edmundovy soutěsky bude umožnění spontánního zpevnění příkrých skalních svahů v následujících třech letech, které bude výsledkem přirozené obnovy přírody. Po uplynutí tří let bude možné opět vyhodnotit, zda - například v kombinaci s provedením těžebního zásahu menšího rozsahu - lze rizika pro návštěvníky snížit na takovou úroveň, aby bylo možné cesty opět otevřít.
Odborné podklady zpracované v období od 2. pololetí 2023 do ledna 2024:
