Rozmanitost rostlinných druhů Českosaského Švýcarska je dána především velkou členitostí zdejší krajiny a také tím, že jinak chudým pískovcovým podložím pronikají místy k povrchu živinami bohatší horniny (např. čedič, znělec, vápenec, slínovec apod.). Roli hrají také výškové poměry území a poloha oblasti v nejzápadnější části české křídové pánve.
Na relativně malé ploše se tak vyskytují jak druhy teplomilné a suchomilné, tak druhy horské, podhorské, severské či alpínské, případně druhy atlantské a subatlantské (tj. druhy vázané na vlhké klima s relativně menšími rozdíly mezi létem a zimou, které mají centrum rozšíření v západní Evropě).
Obecně platí, že druhové zastoupení vyšších rostlin je, podobně jako v jiných pískovcových oblastech, poměrně chudé. Naopak bohaté je společenství mechorostů.
- Mechorosty
- Vyšší rostliny
- Fytogeografické členění
Fytogeografické členění území Labských pískovců
Z hlediska fytogeografického členění je fytogeografický okres Labské pískovce (česká část oblasti) rozčleněn do 4 podokresů.
- Podokres Děčínský Sněžník zahrnuje levobřežní část s podhorským charakterem s vyzníváním některých charakteristických druhů Krušných hor, např. koprníku štětinolistého (Meum athamanticum) nebo upolínu evropského (Trollius europaeus).
- Samostatný podokres tvoří Kaňon Labe s výrazným podílem teplomilných a nepůvodních druhů.
- Podokres Růžovská plošina zabírá zemědělskou krajinu na pravé straně Labe.
- Podokres Jetřichovické skalní město pokrývá většinu území Národního parku České Švýcarsko a zaujímá vlastní pískovcovou skalní oblast. Charakteristickým druhem této části je rojovník bahenní (Ledum palustre), rostoucí na skalních římsách.
Území CHKO Labské pískovce zabírá též okrajové části sousedních fytogeografických okresů: Krušnohorského podhůří, Verneřického středohoří a Šluknovské pahorkatiny.
